BALETKA je on-line I.
Systém: Uživatel „Baletka“ si vás přidal do seznamu, pokud souhlasíte autorizujte jej.
Baletka: Ahoj
Pepe: Ahoj, jak se vede ?
Baletka: Nevadí, že jsem si Tě našla ?
Pepe: Vůbec ne, rád pokecám s novou neznámou. Odkud jsi..
Baletka: Zdaleka.
Pepe: Jak to můžeš vědět? Třeba bydlím za rohem?
Baletka: Prostě to vím, nepátrej po tom. Já toho stejně vím o Tobě docela dost..:)
Pepe: Záhadná hned od začátku. My se známe? Viděli jsme se někde? Nebuď tajemná, prosím.
Baletka: Známe se možná víc, než si myslíš. Ale zatím jsme se neviděli…
Pepe: Ale no tak.. Pošli alespoň fotku…
Baletka: OK, pošlu, ale už musím končit, zase se ozvu. Slibuji, že brzy. Pa
Pepe: Počkej chvilku…
Systém: Uživatel „Baletka“ je off-line
Tímto nevinným dialogem začal můj neskutečný příběh, o který se chci s vámi nyní rozdělit. Asi každý z nás někdy seděl před počítačem, bezcílně bloumal po informační dálnici zvané internet a čekal, že třeba někdo podobný jako on, někde na druhé straně zeměkoule, nebo třeba jen v sousední ulici bude chtít poklábosit pro ukrácení času. Na to, že byl leden, bylo venku typicky sychravé podzimní počasí. Poslední dobou jsem propadal melancholické náladě a lidé v mém bezprostředním okolí mi totálně lezli krkem (co na tom, že já jim asi taky). Uzavřen ve svém pražském panelákovém 2+kk mi společnost dělal jen počítač.
Proto jsem i uvítal, že tajemná „Baletka“ našla cestu na moje ICQ. Pravda naše úvodní poklábosení nebylo z nejdelších, ale vnitřně jsem doufal, že slibně započatý dialog bude brzy pokračovat. Baletka splnila svůj slib a poslala slíbenou fotografii. Z obrázku na mne vykoukla krásná blond dívka s nádherným úsměvem, dokonalou postavou v bílých bikinkách v záři zapadajícího slunce, kdesi na pláži. Jednoznačně fotka ukradená kdesi na netu. S trochou zklamání jsem vypnul počítač a odebral se do říše snění. Prvotní tichá naděje na seznámení s krásnou dívkou v hloubi mé mysli zlepšila mou náladu, ovšem fakt, že zázraky se nedějí a laciná kýčovitá fotografie (byť s krásnou dívkou) poslaná z adresy baletka@email.cz však tuto náladu srážela opět k zemi. Přesto jsem na „Baletku“ nepřestával myslet. Odkud mne zná? Kdo je ta záhadná dívka (jestli to vůbec dívka je)? Trochu podvědomě jsem se začínal těšit na náš další rozhovor.
Pokračování již brzy !